Aby toho bylo dosaženo, je třeba udržovat nejistou rovnováhu, která v současné době hraje ve prospěch Eurasie a zároveň podkopává soudržnost NATO. V této souvislosti je rozhodující otázka, zda Turecko a Spojené státy nakonec uniknou Thúkydidově pasti.
Pojem „Thúkydidova past“ poprvé představil Graham Allison ve své analýze s názvem „Thúkydidova past: Míří Spojené státy a Čína do války?“ ". Allisonova teorie vychází z historie peloponéské války, kterou napsal řecký historik Thúkydidés. V 5. století př. N. L. Byla hegemonie Sparty ohrožena Athénami. Sparta se rozhodla jít do války, která nakonec podkopala aténské aspirace. Graham Allison popsal 16 různých historických příkladů, včetně 12, které skončily krveprolitím.
Odpověď může skrývat starší prohlášení Henryho Kissingera. Na konferenci pořádané společností TPG Capital v Istanbulu v roce 2011 řekl, že Turecko vyplní část regionální prázdnoty, která zůstane po stažení USA z Iráku a Afghánistánu. Zdůraznil však, že Ankara si musí dávat pozor, aby neurazila zásadní zájmy Washingtonu v regionu. O 10 let později se tento americký strategický plán postupně realizuje. Hlavním důvodem je, že Spojené státy usilují o snížení své stopy, aby se zaměřily na boj proti nově se objevující čínské hrozbě.
Turecko v současné době jedná z geopolitických a geostrategických důvodů jako jeden z amerických zástupců na Blízkém východě. Turecké expanzivní aspirace proto neohrožují Spojené státy; naopak jdou ruku v ruce s novou americkou bezpečnostní architekturou. Změna v zahraniční politice USA je oživením „Nixonovy doktríny“, která slouží k ochraně zdrojů a Turecko vyplňuje americké regionální vakuum.
Když se vrátíme k prohlášení doktora Kissingera, je třeba věnovat pozornost skutečnosti, že Ankara je varována, aby neurazila zásadní zájmy Washingtonu. To vyvolává otázku, co jsou „zásadní zájmy“ pro Spojené státy. Je diskutabilní, zda je jedním z jeho zájmů vojenská technologie obecně. Důležitost, kterou mu přikládá americké ministerstvo zahraničí a Kongres, je dobře známá.
Ministrovi zahraničí USA Antonymu Blinkenovi byl zaslán dopis, kde vyjadřují obavy 28 členů amerického Kongresu (ze dne 9. srpna 2021). V dopise byly vyjádřeny obavy z toho, jak Turecko využívá své drony, které narušují bezpečnost širšího regionu a dále destabilizují body možných střetů na Kavkaze, v jižní Asii, ve východním Středomoří, na Středním východě a v severní Africe. Členové Kongresu se také odvolali na prohlášení Mikea Nagaty (generálporučíka americké armády ve výslužbě) o tureckých dronech. Ten uvedl, že jsou „součástí mnohem větší výzvy týkající se budoucnosti vztahů mezi Tureckem, Spojenými státy a NATO“.
Aby toho nebylo málo, analytici upozorňují na pokračující vývoj technologie tureckých dronů (autonomie, užitečné zatížení, dosah atd.) A její vliv na geopolitiku. Turecku se podařilo pomocí „dronů“ upravit „Rumsfeldovu doktrínu“, jak zdůrazňují následující zásady: Používání vyspělých bojových systémů, jako jsou drony, k lokalizaci a ničení nepřátelských cílů; Spolehněte se na letectvo; zaměstnávejte malé a obratné pozemní síly (místní zástupci ve spojení se speciálními silami a zpravodajskými službami tajných služeb).
Ve čtvrtek 23.9.2021 schválila Sněmovna reprezentantů USA miliardu dolarů na financování izraelského projektu „Iron Dome“, a to navzdory odporu některých demokratických členů Kongresu.
Výsledkem je zvýšená příprava a menší síly potřebné k akci, čímž se minimalizují ztráty na životech. Použití takové vojenské taktiky a z toho plynoucí pozitivní výsledek na bojištích pro Turky (zejména v Náhorním Karabachu). To umožnilo jejich vůdcům jednat autonomněji, než si Spojené státy přejí. Turecko navíc tvrdilo, že jeho národní obranný průmysl pokrývá 70% jeho vojenských potřeb (před 20 lety to bylo 20% ), a je to určitě ztráta pro Spojené státy (největší vývozce zbraní do Turecka, který dodává 60% z celkového dovozu v letech 2014 až 2018).
Kombinace vojenských úspěchů s revizionismem vládců posílila turecké ego. Turecký prezident Recep Tayyip Erdogan v minulosti jasně uvedl, že Turecko by mělo být samo o sobě mocností, a proto by mělo jít svojí cestou. Cíl Turecka dosáhnout geostrategické autonomie však brání stávající euroatlantická bezpečnostní architektura. Recep Tayyip Erdogan ve své reakci na sankce CAATSA toto potvrzuje.
„Co je to za alianci? Toto rozhodnutí je očividným útokem na svrchovaná práva naší země.“ V jiném případě řekl: „Vnější mocnosti pochopí, že Turecko má politickou, ekonomickou a vojenskou moc roztrhat a odhodit nemorální karty“ [tj. Současné hranice Turecka] a dokumenty, které jsou mu uloženy [tj. Podepsané smlouvy a dohody ].
Pochopí to buď jazykem politiky a diplomacie, nebo trpkými zkušenostmi ... až například po zacházení s domorodými Američany evropskými osadníky. Na druhou stranu prezident Biden na začátku roku 2020 (jako prezidentský kandidát) nazval tureckého vůdce „autokratem“, který by měl za svůj zásah „zaplatit cenu“. Řekl také, že „Turecko je skutečný problém“ a že řekne „Recepovi Tayyipovi Erdoganovi, že zaplatí vysokou cenu“.
V této souvislosti je otázkou zda skončí snahy Turecka a jeho kroky „Thúkydidovou pastí“?
(rp,prvnizpravy.cz,agoravox,foto:arch.)
